Naši milí podporovatelé,

rádi bychom se s vámi poohlédli za rokem 2023. Opět byl nabitý. Mnoho se toho povedlo, mnoho je ještě před námi. Největší výzvou bylo určitě stěhování do nových prostor, které jsme absolvovali za plného provozu. Bylo to opravdu hodně náročné. Sociální poradnu jsme vybavili nově, aby se každý, kdo k nám přijde, cítil příjemně. Díky 2x větším prostorům můžeme rozšiřovat naši půjčovnu, kterou využívá stále více lidí. Vzhledem k tomu, že jsme v okolí jedni z mála, kdo půjčují kyslíkové koncentrátory, tak i 3 další, které jsme díky nadacím a dobrým lidem pořídili, putovaly ke klientům hned, jak jsme je vybalili.

Naše sociální poradna se také rozjela na plno. Obrací se na nás nejen Ti, kdo potřebují hospicovou péči, ale i lidé, kteří potřebují jen vyslechnout, nasměrovat nebo si nevědí rady se svým steskem po někom blízkém.

Náš tým se rozšířil o další lékařku, MUDr. Janu Vejnarovou, za což jsme velmi vděčni. Pevně doufáme, že se nám ho v roce nadcházejícím povede rozšířit také o novou zdravotní sestru (nebo bratra) a alespoň o malý úvazek pracovníka PR.

Hodně těžké pro nás bylo složení pacientů. Jejich věkový průměr byl v roce 2023 opravdu nízký. Pečovali jsme hned o několik mladých rodičů, což je vždy velmi náročné pro všechny. Počet našich pacientů byl zase vyšší než v předchozím roce. Jsme rádi, že se prodloužila i průměrná délka péče a máme tak možnost rodiny lépe poznat a cíleněji pomáhat. Doufáme, že se nám podařilo alespoň trochu ulehčit závěr jejich života a podpořit jejich blízké. Zdolávali jsme ledy, sněhy, mlhy i bláto. Čekali na smíření, bojovali s psychickými problémy blízkých i se stavbami v místě péče. Přenášeli ze sanitek, opakovali dovednosti z oddělení ARO i si hráli s legem. Naše péče bývá opravdu hodně pestrá.

A teď pěkně popořádku.

V březnu pro nás My gospel z Železného Brodu uspořádal benefiční koncert. Tolik energie a radosti pohromadě. Nádherné. Energie rozhodně nechyběla ani na konci května při Běhu pro hospic, který jsme pořádali v Semilech na Ostrově. Na přednášce, kterou pro nás pořádala Veronika Hurdová jsme si zase připomenuli, že i těžké věci, které se v životě dějí, mají svůj smysl. Věříme, že smysl svého života našli i ženy, které spolu s Kashou Kordou putovali Českým Rájem na podporu našeho hospice. Velmi povzbudivé a inspirativní je pro nás i setkávání s kolegy z jiných hospiců, ke kterým letos bylo spousta příležitostí. Ať už setkání paliativních týmů a mobilních hospiců ve FN v Hradci Králové nebo setkání všech hospiců Litoměřické diecéze, které svolal do své rezidence otec biskup Jan Baxant. Ještě krásnější pak byli přátelské návštěvy s kolegyněmi jak u nás, tak v hospicích v Lysé, Vrchlabí nebo Hořicích. Putování ke kapli 14 pomocníků už je tradicí, kterou jsme neporušili ani v deštivém počasí. Vyrábět děti mohly na našem stánku na Semilském Pecnu nebo Dnu zdraví v Lomnici n. Pop. Naše výročí jsme tentokrát oslavili přednáškou Marka Orko Váchy, která byla opravdu hodně inspirativní. V říjnu děti v ZŠ T.G.M. v Lomnici nad Popelkou prožily interaktivní 2hod s přemýšlením o „vděčnosti“. Následně pak tvořily výtvarná díla na toto téma, která byla vystavena v prostorách školy během charitativní akce Stonožka. Jsme velmi vděční, že se škola rozhodla výtěžek letos darovat právě našemu hospici.

Podzim byl vůbec hodně nabitý. Připojili jsme se k národní kampani DoŽít Doma, během které jsme prožili „papučový den“, den otevřených dveřích v našich nových prostorách a rozjeli také naši kampaň Buďme spolu. Advent byl pro nás časem dojetí. Tolik šikovných tvořivých lidí se zúčastnilo jarmarků, kde prodávali své výrobky a výtěžek nám darovali. V Kostele sv. Mikuláše v Lomnici nad Popelkou jste měli možnost vyslechnout nádherné Koledy při svíčkách vokálního kvarteta Carpe Musicam, jehož výtěžek byl věnován našemu hospici. Muzeum a Pojizerská galerie v Semilech zase pořádala Předvánoční soirée a výtěžek aukce obrazů a grafik putoval také na péči o naše pacienty.

Během roku jsme nezapomínali ani na sebevzdělávání. Zúčastnili jsme se mnoha odborných seminářů a konferencí. V prosinci jsme nebyli jen pasivními účastníky, ale na Mezinárodní odborné konferenci Biografická péče o seniory v paliativní péči jsme byli požádáni o krátkou přednášku.

A jeden příběh za všechny.

Pečovali jsme o paní Jarmilu, která sice byla „pražandou“, ale rozhodla se trávit poslední dny na své milované chalupě, kde nejprve s manželem a poté sama prožila v podstatě celý důchod. Místo to bylo opravdu pohádkové, takže jsme se ji vůbec nedivili. Když jsme dorazili na příjem, čekala na nás usměvavá starší paní, která nás hned ode dveří vítala slovy, že je nyní nejšťastnější, protože si vždycky velmi přála zemřít v hospicové péči jako před lety její kamarádka. Chtěla zůstat na chalupě co nejdéle to půjde, ale zemřít chtěla v kamenném hospici, protože věděla, že by to byla pro vnučku příliš velká zátěž. Vyprávěla nám o svém životě i o svých zkušenostech. Když jsme pořešili její zdravotní problémy, odešla na svoji lavičku na zápraží a usnula si na sluníčku. Zatím jsme dlouze povídali s její vnučkou. O všech obavách, o neshodách v rodině, které babičku trápili i o starostech, jak skloubit péči o babičku a vlastní rodinu. Dny pomalu plynuly a stav paní Jarmily se začal zhoršovat. Nedořešené vztahy z minulosti způsobily velké neklidy. Proto jsme s rodinou trávili dlouhé hodiny. Paní doktorka se hodně zapotila, než se podařilo dostat všechny příznaky pod kontrolu. Všichni jsme věděli, že čas se paní Jarmile rychle krátí. Střídali se u ní její blízcí, ale také jsme nezapomněli na její přání odjet na poslední dny do kamenného hospice. Při pohledu na velmi unavenou vnučku jsme viděli, že je to správné řešení, které se povedlo zrealizovat. Paní odešla naprosto v klidu, ve spánku hned druhý den. S vnučkou jsme dále v kontaktu, dokonce nám hodně pomáhá. A jak už to tak u našich pečujících bývá, čas péče pro ni byl důležitým životním milníkem. Tváří tvář smrti měla možnost přemýšlet nad svým životem a udělala důležitá životní rozhodnutí, ke kterým do té doby neměla odvahu. Kdo dá, ten dostane vždy mnoho na zpět.

Děkujeme za všechnu vaši podporu, které si opravdu velmi vážíme. Bez vás bychom tu nemohli být pro ty, kdo nás potřebují. Věříme, že s vaší pomocí budeme naši službu moci dále rozvíjet a pomáhat lidem prožít důstojně poslední etapu jejich životů. Přejeme vám, aby pro vás byl nový rok časem radosti a pokoje v srdci.

Tým Domácího hospice 14 pomocníků